Hraní je přirozenou součástí našich životů, a ačkoliv je mnohem více viditelné u dítěte, baví se takto rádi i dospělí. Není tedy divu, že prakticky každý člověk má svou oblíbenou hru, kterou si v podstatě vždy rád zahraje. Avšak jelikož se lidé mezi sebou liší, je jasné, že odlišné budou i tyto oblíbené hry. Není tedy na škodu položit si otázku, co vlastně vedlo vás k tomu, abyste si vybrali tu svou.
V první řadě to samozřejmě závisí na tom, které z mnoha her jste vyzkoušeli. Dnes jich je totiž tolik, že není v lidských silách, aby si je někdo zahrál všechny, včetně jejich nejrůznějších variací. Jistě, některé, například Člověče, nezlob se, hrál prakticky každý, jiné jsou však poněkud obskurnější. Vždy však platí, že ve svém výběru jsme limitováni pouze tím, s čím máme sami zkušenost.
Dalším faktorem je naše povaha. Určité hry přitahují určité typy lidí. To platí již od počátku historie a dosud se na tom nic nezměnilo. Není tedy divu, že budeme tíhnout k těm, které vyhovují našemu temperamentu a založení. Introverti budou preferovat spíše klidnější hry, nejlépe takové, které mohou hrát sami, zatímco extroverti budou více doma u skupinových her plných emocí.
Opomenout v tomto případě nelze ani výchovu. Ač se to nezdá, i ona má vliv. Pokud jsme totiž vyrůstali s tím, že určitý typ her je špatný, pak je pravděpodobné, že si daný žánr příliš neoblíbíme, ani když jej později zkusíme. Jistě, nejprve může mít příchuť zakázaného ovoce, avšak ta dříve či později vyprchá a do popředí se dostane naše podvědomá nechuť.
V neposledním případě je tu pak náš talent a schopnosti. Pokud nejsme příliš tělesně zdatní, pak nejspíš nebudeme moc rádi hrát sportovní hry, a naopak. Když jsme neprospívali ve škole, pak ty vědomostní s největší pravděpodobností nebudou náš šálek čaje. Zde můžeme vidět, že formování našich názorů a věcí, které máme rádi, nezáleží ani tak na nás, jako spíše na našem prostředí. A to je dobré vědět. Teprve když se těchto podvědomých vlivů zbavíme, si najdeme skutečně tu pravou hru pro nás.