Dětská hřiště se skluzavkami, houpačkami a pískovištěm mohou budit dojem něčeho, bez čeho se můžeme obejít, vždyť mají děti tolik jiných možností vyžití, například jízdní kola, hřiště na fotbal, a také počítače a mobily. Zčásti máte pravdu, ale s těmi počítači a obecně s virtuálním světem buďme opatrní, protože vytrhávají děti z reality a navozují spíše odcizení a mnoho negativních emocí, zejména v souvislosti s počítačovými hrami. Rozhodně lepší volbou je vzít děti za ruku a odvést je na zahradu nebo do parku, kde mají k dispozici docela obyčejné dřevěné pískoviště s lavičkami, kyblíkem, formičkami a lopatkou.
Kontakt se zemí – je dobře známo, že lidé, kteří jsou častěji v přímém kontaktu se zemským povrchem, bývají psychicky vyrovnanější a obecně zdravější. Jsou více uzemnění a mívají praktičtější přístup k životu. Hra na písku toto podporuje velmi výrazně.
Hra s kamarády – je něco úplně jiného hrát si s kamarády na písku nebo venku na trávníku, než si s nimi dopisovat po sociálních sítích a e-mailu. Nelze nahradit zážitek z přímého působení energie lidských bytostí, které jsou nám nablízku, a s nimiž si dobře rozumíme. Přátelství vybudovaná dětskou hrou v exteriéru, kdy si podáváme ruce a vypomáháme v různých situacích vlastním tělem, bývají v životě ta nejpevnější.
Zapojení dospělých – dětská dřevěná pískoviště by měli využívat i dospělí a kupříkladu napomáhat dětem v některých činnostech, s nimiž potřebují poradit. Mohou jim ukázat, jak stavět hrad, jak vybudovat malou přehradu nebo jak správně formovat bábovičky, aby se nepoškodily.
Bosé nohy – dovoluje-li to počasí, vyzujte se z bot a hrajte si na písku bosí. Bosá chodidla jsou hmatovým orgánem, který zaznamenává mnoha nervovými vlákny spoustu informací, a zároveň se na chodidlech nachází reflexní body, jimiž stimulujeme energetické meridiány, vedoucí až k tělesným orgánům.